Trestáte sebe i své lidi za chyby? Pak se ale nemáte jak rozvíjet

📢 Pusťte si audio verzi článku:

„Zase jsi to udělal blbě.“ „Nedělej nic v kuchyni, nebo to připálíš.“ „Na ten žebřík nelez, spadneš.“ „Pět chyb v diktátu z češtiny? Tak to je za pět.“

Takhle nějak vypadají první lekce o chybě, které si nejspíš každý z nás nese od dětství. Ať už z rodiny, školy nebo později z práce, velmi brzy se učíme jednoduchou rovnici: chyba = problém, ostuda nebo trest. A tak se mnohdy i v dospělosti bojíme zkoušet nové věci, o svých chybách mlčíme a nebo se držíme starých postupů, i když nám nefungují.

Jenže to je velký paradox. Firmy chtějí a potřebují růst, inovovat, měnit se a zlepšovat výkon. To ale bez chyb nejde. Kdo nevyjde z komfortní zóny, ten se obvykle nic nového nenaučí. A kdo se nic nového neučí, ten nemá jak firmu posouvat. Proto pojďme nyní změnit způsob, jakým se na chyby díváme.

Chyba není příjemná. Ale je součástí učení

Pamatujete si náš nedávný příklad s malým dítětem, když se učí chodit? V článku jsme popisovali, že když se batole učí chodit, potřebuje k tomu stovky až tisíce pokusů, než se mu to podaří. Padá a zkouší to pořád znovu a znovu. Nevzdává se a nakonec si chůzi osvojí. Jde o proces učení, který důvěrně známe všichni.

Co když to převedeme do práce? Vezměte si nového obchodníka, který jde poprvé na důležité jednání. Je velká šance, že při něm nový obchod neuzavře. Nebo manažera, který poprvé dává kolegovi nepříjemný feedback. Nejspíš nezvládne vše formulovat tak, jak by si přál. Takové chyby se v práci setkávají často s nepochopením a kritikou. Nový úkol měl přece člověk úspěšně zvládnout a dodat to, co se očekávalo.

Jenže tak to v procesu učení většinou nefunguje. Dítěti, které se snaží postavit, nikdo neříká: už to vzdej, vždyť jsi to zkoušel/a tolikrát! A i když je to v práci o něco složitější (tisíce pokusů na to "postavit se" asi zaměstnanci nedáte), přesto pokud nedáváte prostor pro omyly, nedáváte ani prostor k učení a růstu.

Stále nemůžete najít svého kandidáta?

Chci svého kandidáta

Jak to ve firmě vypadá, když se bojíte chyb?

Strach z chyby není jen nepříjemný pocit, který tíží jednotlivce. Pokud panuje mezi vašimi lidmi, má to silný dopad na celou firmu. Když je chyba vnímaná jako selhání, většina lidí si podvědomě řekne: hlavně nesmím nic zkazit. A tak raději zůstávají u toho, co znají a nepřicházejí s novými nápady. Dělají věci pořád stejně, i když jim to třeba nevyhovuje nebo vidí, že je to neefektivní. Nenahlásí vám problémy zavčas a budou se je snažit zamaskovat.

Asi je vám jasné, že taková firemní kultura podporuje spíše opatrnost než chuť po rozvoji. A spíše snahu nevyčnívat než ambici zlepšovat výkon. Kde panuje všudypřítomná obava z přešlapů, jen těžko se vedou lidi k větší odpovědnosti. A samozřejmě že většina firem chce mít právě ty samostatné, iniciativní zaměstnance, kteří přebírají zodpovědnost za své výsledky. Jenomže jim mnohdy neumí vytvořit prostředí, které by to podporovalo.

U chybování pozor na důvod a kontext

Aby bylo jasno: my tímto článkem neobhajujeme opakované chyby, které dělají lidé z ledabylosti nebo lhostejnosti. Je důležité umět rozlišit chyby podle toho, v jakém kontextu a z jakého důvodu vznikly. Umět posoudit jak příčinu, tak i následnou reakci toho, kdo se zmýlil. Rozlišujeme přitom 2 typy chyb:

1. Chyba z učení, neznalosti nebo odvahy něco zkusit

To je situace, kdy člověk dělá něco nového, zkouší jiný přístup nebo jde za hranici běžných úkolů a povinností. Ne všechno trefí napoprvé. Ale je tam iniciativa, snaha a ochota se zlepšit. Taková chyba by podle nás měla být vítaná, protože z ní vzniká nová cenná zkušenost.

2. Chyba z laxnosti, opakovaného ignorování nebo nezájmu

Pracovník dostal zpětnou vazbu a ví, co má dělat jinak. Má potřebné informace i podporu – a stejně stejnou chybu opakuje znovu a znovu. V takové chvíli už nestačí hodnotit jen samotný omyl, ale hlavně postoj, který k němu člověk zaujímá. Zda si z něj něco bere, přemýšlí nad jeho příčinou a snaží se změnit svůj postup. Nebo ho naopak zlehčuje a omlouvá.

Jak mít zodpovědné rozvíjející se lidi?

Víte, že některé firmy mají nastavenou kulturu dokonce tak, že své lidi za chyby odměňují? Zaměstnanci se se svými omyly chlubí: "Můj největší fuck-up" nebo "Faily tohoto týdne" a sdílejí to mezi sebou ve firemní konverzaci nebo na nástěnce. Ale nechlubí se tím proto, že by je těšila samotná chyba. Vědí, že se díky omylu mohou něco nového naučit a posune je to.

Firmy, kde nepanuje hrůza z pochybení, mívají často angažovanější a zodpovědnější zaměstnance. Takové prostředí ale nevzniká samo od sebe. Stojí na vybudované důvěře, psychologickém bezpečí a kvalitní zpětné vazbě. Přečtěte si o tom více v článku: Být upřímný a nepřijít o lidi? Zpětná vazba, které funguje a přidejte k tomu také Důvěra ve firmě: Nejlevnější HR nástroj, který málokdo ovládá.

Zaangažovaní a motivovaní lidé se také častěji chtějí rozvíjet a vzdělávat - čímž posouvají i vaši firmu. Nedělejte přitom ale tu chybu, že rozvoj svých zaměstnanců oddělíte od jejich každodenní práce. Skutečný rozvoj se neděje na školeních a kurzech, které jim zaplatíte. Děje se až v tom, kdy člověk může získáte znalosti opravdu zapojit do své denní rutiny. Kdy může jinak začít vést porady, vyzkoušet novou technologii a nebo jinak přistoupit k řízení projektu. Doporučujeme k tomu článek: Proč se po školení nerozvíjíte? Inspirujte se u dětí, když se učí chodit.

Závěrem

Chcete-li mít zaměstnance, kteří přebírají odpovědnost, přicházejí s nápady a jsou motivovaní se rozvíjet, nevyžadujte bezchybnost. Rozlišujte, z jakého důvodu chyba vznikla. Dávejte zpětnou vazbu tak, aby člověku skutečně pomohla. A vytvářejte bezpečné prostředí, kde lidé mohou zkoušet, experimentovat, dělat přešlapy a díky tomu růst.

Napište nám o nezávaznou schůzku

Často kladené dotazy:

Proč se lidé v práci tolik bojí chyb?

Protože si už od dětství neseme zkušenost, že chyba znamená problém, ostudu nebo trest. V práci se to pak projevuje tím, že lidé raději mlčí, drží se jistoty a nechtějí riskovat.

Jak poznat, že chyba vznikla z učení, a ne z laxnosti?

Pomůže podívat se na kontext. Dělá člověk něco nového, snaží se, reflektuje chybu a mění postup? A nebo dostal zpětnou vazbu, má podporu i informace a přesto stejnou chybu opakuje bez větší snahy něco změnit?

Co mohou manažeři udělat jako první krok?

Začít jinak reagovat na chybu. Místo nálepkování popsat situaci, její dopad a říct, co je potřeba příště udělat jinak. Říká se tomu tzv. popisná zpětná vazba neboli metoda 4P.

Proč se manažeři zpětné vazbě tak často vyhýbají?

Protože se často nebojí samotného obsahu, ale nepříjemné konfrontace. Více k tomu najdete v článku Nejste hodní – jen se bojíte konfliktu. Proč tak často nechceme dávat zpětnou vazbu.

Co když problém není jen v tom, jak lidi vedete, ale už v tom, koho do firmy nabíráte?

I sebelepší kultura zpětné vazby a rozvoje má své limity, pokud do firmy přivedete člověka, který k roli nebo týmu nesedí. Pokud hledáte lidi, kteří převezmou odpovědnost, obstojí výkonem v praxi a zároveň zapadnou do vaší firemní kultury, podívejte, jak děláme Recruitment my.

Kdy už nestačí řešit jednotlivé chyby a je potřeba nastavit HR systematicky?

Ve chvíli, kdy se ve firmě opakují stejné problémy kolem vedení lidí, odpovědnosti, onboardingu nebo rozvoje. Pak dává smysl podívat se na to, jak pomáháme firmám s naším Externím HR.

×

Získejte náskok v HR, vedení a motivaci lidí

Přidejte se k více než 1 300 odběratelům

Chci HR newsletter